Agility je krásný sport. Můžete namítnout, že tomu nerozumím. Vždyť já sám neběhám a dokonce ani nemám psa. Jenomže
je mi s těmihle lidmi tak nějak dobře. Chovají se ke svým psům jako k partnerům, ne jako k majetku. Na cvičák chodí
trávit čas společně se svými psy, aby se dobře bavili (psi i psovodi) a ne kvůli tomu, aby někdy v brzké době
tvrdým drilem vytloukli ze svých psů medaile. Mají zájem jeden druhému pomoci a poradit. Navzájem se radují ze svých
úspěchů, závist a škodolibost nemá v jejich duších místo. Na závodech hrají fér, nepodvádí, nedopují, nebičují
sebe ani své psy k vyššímu výkonu kvůli nějaké výhře, kvůli umístění, kvůli vlastní ješitnosti. Štěstí a zdraví psů
je vždy na prvním místě, neboť pes je členem rodiny a žádný diplom, žádná výhra není dost velká, aby stála
za jeho ztrátu.
Cílem je čas radostně strávený se svým psem. Případná výhra v soutěži je jen třešničkou na dortu, jen pomyslnou
odměnou za dobré vztahy mezi pánem a psem, jen uznáním za dokonalou souhru. Pravidla agility jsou od samých
základů postavena tak, aby vítězil dobře sehraný pár a nikoliv nejrychlejší pometlo. O to větší radost z výhry
však můžete mít, neboť cena ze závodů agility je symbolem něčeho velmi vzácného, co nelze nikdy a nikde koupit.
V našich odkazech na jiné oblastní skupiny proto nenajdete stránky profesionálů, kteří slibují dokonale vycvičit
Vašeho psa, protože vy - amatéři - to údajně nezvládnete. Pokládám to za stejně zcestnou myšlenku, jako nechat si
vycvičit svoji taneční partnerku před plesovou sezónou. Vždyť co Vám bude platný rychlý a poslušný pes, když Vy
sami jej nebudete schopni po parkuru vodit?
Zkušenější Vám může při výcviku radit (a měl by, aby se pes neučil zlozvyky), ale nemůže za Vás psa vycvičit.
Na agility je přeci nejkrásnější to, že můžete mít Vy a Váš přítel pes společný zájem. Společného koníčka,
při kterém se můžete vzájemně poznávat a navzájem se učit dobře si rozumět.
Proto pokládám agility za nádherný sport. Možná je to jeden z nejhezčích a nejčistších sportů, jaké dnes máme.
Bez faulů, bez dopingu, bez agresivních pivních fanoušků, bez zákulisních afér. Jen čiré potěšení, čistá hra.
Snad je to i tím, že k tomuto sportu potřebujete psa. Psa jako partnera a kamaráda. Budoucnost zachování čistoty
tohoto sportu vidím právě v tom, že psi mají (alespoň v tomto ohledu) víc rozumu než lidé.
Pokud se nejste schopni s těmito myšlenkami ztotožnit, raději zvažte, zda se do tohoto sportu opravdu hodláte
pustit. Psi totiž pro medaile neběhají. Motivuje je něco jiného. A pes je polovina vítězného týmu. A polovina,
to už je dost významné hlasovací právo.